„Ať navrhneme jakékoliv řešení, vždy bude špatně, když budou lidé odhazovat použité výrobky do přírody, kam nepatří. Možná tam biodegradabilní láhev nebude ležet tisíc let, ale jen dvacet, možná to nebude taková katastrofa, ale pořád to bude katastrofa. Věřte, že želvě nebo žralokovi bude jedno, jestli sní polypropylen, nebo bioplast, protože bude mít pořád v žaludku plast. Musíme se proto naučit chovat k přírodě zodpovědně.“
Zákazy jednorázových plastů, rozložitelné igelitky, žluté kontejnery – ať bojujeme proti znečišťování planety jakkoliv, už teď je vyrobeno tolik plastů, že jen kdybychom je všechny spotřebovali a další už nevyráběli, do ovzduší, vody i lidského organismu se dostane obrovské množství mikroplastů. To, že něco nevidíme, neznamená, že nám to neubližuje. Je řešením začít vše vyrábět z materiálů, které se v přírodě rozloží? A jde to vůbec? Na tyto otázky už několik let hledá odpovědi Radek Přikryl z Fakulty chemické VUT. Před lety stál na brněnské technice s kolegy u zrodu bioplastu P3HB, který vzniká čistě přírodní cestou a jako původní surovina slouží odpad, třeba použitý olej. Biodegradabilní plasty můžou dobře sloužit v kosmetice, zdravotnictví, ale také třeba v textilním průmyslu – ten je jedním z největších producentů mikroskopických plastů, které dokážou proniknout i do lidské placenty.